Hranice života (film)

V prostoru mezi touhou a strachem, realitou a iluzí a životem a smrtí se rozkládá celý alternativní svět, který ožívá ve filmovém thrilleru Hranice života....
Více textu

V prostoru mezi touhou a strachem, realitou a iluzí a životem a smrtí se rozkládá celý alternativní svět, který ožívá ve filmovém thrilleru Hranice života. Režisér filmů Ples příšer a Hledání Země Nezemě Marc Forster přivádí na stříbrné plátno příběh, který zachází pod práh všední reality a stahuje diváka do víru tajemné hry s identitami, sny a schématy lidské existence.

Hranice života je napínavým příběhem o newyorském psychiatrovi Samu Fosterovi (Ewan McGregor) a jeho snaze zabránit uzavřenému a zvláštnímu mladému pacientovi Henrymu Lethemovi (Ryan Gosling) v uskutečnění sebevraždy, kterou si naplánoval na den svých 21. narozenin. Na pozadí tohoto příběhu se však odehrávají mnohem tajemnější a děsivější skutečnosti - Sam je postupně vtahován do Henryho života a posléze i do labyrintu jeho podvědomí. Zpočátku má tato skutečnost vliv pouze na vztah s jeho přítelkyní a bývalou pacientkou Lilou (Naomi Watts), ale brzy se začne hroutit i Samovo přísně racionální vnímání reality. Sam, který se náhle místo na Manhattanu ocitá v divoce se měnící snové krajině a setkává se se stále bizarnějšími věcmi, přestává rozlišovat, co je skutečnost a co se odehrává pouze v jeho hlavě.

Kdo je Henry Lethem a proč se mu tak daří tříštit Samovu realitu? Zatímco napětí dosahuje maxima a příběh spěje ke svému vyvrcholení na Brooklynském mostě, musí Sam najít odpovědi na otázky o vnímání reality, stavu svého vědomí, odpuštění a posledních okamžicích vykoupení. Brzy se totiž ukáže, že to, co se děje mezi ním a Henrym, se neodehrává v tomto světě, ale na pomezí života a smrti. Na místě, kde nikdo nemůže zůstat příliš dlouho.

"Tento příběh pojednává o věcech, které mě velice zajímají, zejména pak způsob fungování vnímání a identity. Myslím si, že v současné době je to více než relevantní téma - žijeme ve světě, v němž jsme obklopeni vlivem médií a mnoha různými verzemi reality, přičemž způsob vnímání se stal ve velké míře součástí toho, kým jsme a co víme nebo nevíme", říká Forster, který viděl film jako příležitost položit provokativní otázky, týkající se toho, jak si každý člověk na základě mozaiky prchavých vzpomínek, okamžiků, pocitů, myšlenek, obav a nadějí vytváří vlastní životní zkušenost a snaží se formovat jeho smysl. (oficiální text distributora)
Méně textu