Bratři Karamazovi: Vzkříšení (divadelní záznam)

Co se stane, není-li Bůh. Záznam scénické fresky na motivy románu Fjodora Michajloviče Dostojevského v Divadle Husa na provázku.

Divadelní...
Více textu

Co se stane, není-li Bůh. Záznam scénické fresky na motivy románu Fjodora Michajloviče Dostojevského v Divadle Husa na provázku.

Divadelní inscenace Bratři Karamazovi: Vzkříšení měla premiéru v roce 2006 a byla čtvrtým, posledním dílem originálního projektu Sto roků kobry. V jeho rámci byly na scénu brněnského Divadla Husa na provázku uvedena čtyři největší díla Fjodora Michajloviče Dostojevského - Zločin a trest, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi. Režisér Vladimír Morávek v něm navázal na "sto roků" úsilí převést Dostojevského romány na divadelní jeviště, neboť pravděpodobně první pokus o scénické provedení díla tohoto klasika ruské literatury se odehrál v roce 1899 v St. Petěrburgu.
Román Bratři Karamazovi vyšel roku 1880 a je posledním dílem Fjodora Michajloviče Dostojevského. Již v době dokončování jiného svého velkého románu Idiot se Dostojevskij zabýval myšlenkou na velký román o hledání Boha, který by obsahoval jeho náboženské a filozofické úvahy. Zamýšlenou knihu sice nenapsal, ale jednotlivé myšlenky a postavy chystaného díla se objevily ve všech jeho dalších prózách a nejvíce právě v Bratrech Karamazových.
V tomto románu autor líčí osudy rodiny statkáře Karamazova, cynického nevěrce a nemravného člověka, a jeho tří vlastních a jednoho nemanželského syna - Směrďakova, jenž starého Karamazova zavraždí. Tato kriminální zápletka Dostojevskému slouží k tomu, aby se ve svém díle pokoušel najít odpověď na otázku, je-li ještě ve světě přítomen Bůh. A není-li, jaké to má důsledky. Nejkrutější odpověď na tuto otázku vysloví nejmladší syn Aljoša: "Není-li Bůh, je všechno dovoleno!" Zřejmě a nejpřesněji tak pojmenuje osud i tvář doby, jež nastala a v níž je i nám dáno žít.
Morávkova inscenace Bratři Karamazovi: Vzkříšení navazuje na dramatizaci stejného díla, která vznikla v Divadle Husa na provázku v roce 1981. Na jejím vzniku se tehdy podíleli režisér Peter Scherhaufer a spoluautor scénáře J. A. Pitínský. Současná inscenace má v základu původní scénář, avšak režijní ztvárnění Vladimíra Morávka, jenž své dílo spíše než dramatizací nazývá "scénickou freskou", je originální, současné a strhující, tak jak jsou diváci u jeho výtvorů zvyklí. Na výsledné podobě inscenace má výrazný podíl i scéna Jana Štěpánka, kostýmy Kamily Polívkové a hudba Petra Hromádky. Především však je nutné vyzdvihnout herce a jejich výkony, především Jiřího Vyorálka, Jana Budaře a Petra Jeništu v rolích bratrů Karamazových. V dalších rolích vystupuje téměř celý soubor Divadla Husa na provázku a vynikají především Tomáš Sýkora, Gabriela Pyšná, Dita Kaplanová, Michal Bumbálek, Pavel Zatloukal, Eva Vrbková, David Steigerwald, Jiří Kniha či Jiří Jelínek.
Režie televizního záznamu se ujal samotný režisér inscenace Vladimír Morávek, jeden z nejuznávanějších současných divadelních režisérů, který už však také natočil desítky televizních dokumentů i filmů, a jenž je také tvůrcem originálních filmů Nuda v Brně a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Na výsledné podobě záznamu má významný podíl také hlavní kameraman Jiří Kovář, mistr zvuku Ladislav Ježek a střihač Jiří Mikula. Záznam vznikl v dubnu roku 2008 během představení v Divadle Husa na provázku. (oficiální text distributora)
Méně textu